Šindelářova Dobeška

Pražskou čtvrť, která má své nezaměnitelné kouzlo a kterou procházely české dějiny, poutavě přibližuje kniha Karolíny Neuvirtové a Pavla Procházky

S bohatým dobovým fotografickým doprovodem

Postavil ji stavitel Václav Šindelář. Když se však dnes řekne Dobeška, vybaví se většině Pražanů stálá scéna divadla Sklep  na kopci v Praze 4 – Braníku se studiem  a kinem. Těm starším pak kulturní středisko Socialistického svazu mládeže (SSM), které tam sídlilo před listopadem 1989. Nebo také  dřevěná vyhlídková tribuna místního rodáka a celoživotního obyvatele, známého architekta  a herce divadla Sklep Davida Vávry. Či stejno jmenný lesní park. Sportovci si vzpomenou na nádherné přírodní volejbalové hřiště, kde se ještě v 60. letech minulého století připravovali  i českoslovenští reprezentanti.

       Pivaři si pak s Dobeškou spojí místní legendární  hospodu U Báby. Tahle tradiční hospůdka, kde se  před dobrými pětatřiceti lety zastavil čas, je ostat ně opěvovaná i v písních slavné hudební formace  Tři sestry. Texty jako: „Včera byl na Bábě a neví, čí  jsou, jestli to jsou zmije nebo schizofrenie“ nebo  „V neděli jsou zavřený hospody, na Bábě sedím  skoro sám“ už dnes zlidověly. Hospůdka má vyloženě domácí atmosféru, kterou tu dotváří početná skupina štamgastů. Stálým  hostem je i známý český herec a branický patriot  Vlastimil Zavřel.

       V internetové encyklopedii Wikipedie se dočteme, že Dobeška je vilová čtvrť v Praze-Braníku na jihozápadním výběžku Pankrácké planiny směrem od Krče k Braníku a Podolí nad Branickými skalami, založená k tomu ustaveným stavebním spolkem roku 1914 a budovaná zejména do roku 1938.

    Název Dubeška, později upravený na Dobeška, údajně zvolili osadníci podle mohutného dubu, který stával poblíž domu č. p. 263 v dnešní ulici U Dubu.

    Karel Čapek však ve své devadesát let starém článku v roce 1931 („Čtyři sta třicet jmen“, Lidové noviny z 20. května 1931) uvádí název Na Dobešce mezi příklady názvů podle starých usedlostí.  Jako Dobeška je nesprávně označován též kopec s vrcholem o nadmořské výšce 263 m n. m., jehož skalnaté srázy v bývalých lomech i se zalesněnými svahy jsou chráněny jako přírodní památka Branické skály. Tento hřeben, táhnoucí se po celé délce současné ulice Zelený pruh s vrcholem v místech dnešní Akademie řemesel, se historicky nazývá Psár a byl druhým vrcholem někdejších Kavčích hor.

     Les Dobeška na původně holé Branické skále  byl založen roku 1917. Autorem dva metry vysoké dřevěné vyhlídkové tribuny je architekt a herec David Vávra.

  Tolik Wikipedie.

  …

       Ovšem nikde se nepíše nic o tom, že ta „branická vilová čtvrť na jihozápadním výběžku Pankrácké planiny směrem od Krče k Braníku a Podolí nad Branickými skalami, založená k tomu ustaveným stavebním spolkem roku 1914 a budovaná zejména do roku 1938″ je především dílem ve své době význačného branického stavitele a architekta VÁCLAVA ŠINDELÁŘE. Výjimečného, neprávem zapomenutého muže, kterého nejprve – stejně jako jeho mladšího bratra, rovněž stavitele – zničil a pak doslova vymazal z historie komunistický režim.

       …

       Jak napsala už v září roku 2006 v časopise Tučňák stavitelova dcera Dobromila Misarová, rozená Šindelářová (sestra Václava Šindeláře mladšího), architekt a stavitel Václav Šindelář se narodil 26. srpna 1884 na Vyšehradě, v objektu, kde dnes stojí Jedličkův ústav.  Už jako student praktikoval například na stavbě vyšehradského kostela. „Tatínek vyprávěl, že k zajímavostem tohoto kostela patří, že do věže  kostela zazdívali zedníci věci, které  měli nejraději. Třeba džbánky na  pivo, fajfky,“ vzpomínala Šindelářova dcera.

       Václav Šindelář se ovšem také podílel na opravě Rotundy sv. Martina na Vyšehradě. V rodině Šindelářových se dodnes traduje, že kolem  rotundy při opravách nalezli restaurátoři kostry sedících lidí uložených  v písku. Šindelář se angažoval i při opravách hradeb na Vyšehradě, na stavbě za první republiky vyhlášeného  plaveckého stadionu pod Barrandovem. Byl hlavním stavitelem celého areálu stavby podolského sanatoria, dnešního známého Ústavu pro péči o matku a dítě. Jeho dílem je i hotel v Braníku  (naproti Branickému divadlu), bývalá továrna Sport, tovární pila v Modřanech či mnohé rodinné vily nebo  činžovní domy v Braníku a Podolí.

       A hlavně Václav Šindelář postavil a v letech 1924-1925 zdarma projektoval pro místní ochotníky Branické divadlo. První přestavení se zde konalo už 1. srpna 1925 (od roku 1975 do roku 1983 tu mj. působilo a proslavilo se Divadlo Járy  Cimrmana Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka).